Obec Ostrov okres Havlíčkův BrodLegenda
Kamenné stádo
Před dávnými lety žila ve vesnici Ostrově nedaleko Ledče nad Sázavou velmi bohatá ovdovělá selka. Říkalo se o ní, že svého muže utrápila. K čeledi byla krutá a lakomá, a tak u ní ve službě nikdo dlouho nevydržel. Jako pasáčka ovcí zaměstnávala chlapce sirotka, který na statku užil víc nadávek, ran a bití než jídla a dobrých slov.
Jen na pastvišti mezi svými ovečkami býval spokojen. Sedával na mezi u lesa, díval se do dálky a přemýšlel o tom, jak by to bylo krásné, kdyby byl bohatý. Jen ovečkám se svěřoval se svými tužbami, a ty to nikomu neprozradily.
Často se mu stalo, že se stádo rozuteklo, a dalo hodně práce sehnat všechny ovečky. Seděl tak jednou na podzim a snil o tom, že bydlí na zámku, má mnoho služebnictva a vše, nač si vzpomene. Ve svém dumání ani nepozoroval, že sluníčko se už schovalo za Šeptouchov a že z údolí řeky Sázavy vystupuje studená mlha. Teprve chlad večera jej přivedl zpátky do smutné skutečnosti. Honem sehnal ovečky do stáda, přepočítal, ale jedna chyběla. Ještě štěstí, že ji za chvíli našel na kraji lesa.
Z pastvy se vrátil až za tmy a byl selkou moc hubován. Za trest ani večeři nedostal a ještě mu zlá selka vyhrožovala:"Však máš štěstí, žes tu ovci našel, jinak bys mi nesměl přijít domů!"
Za několik dnů se historie opakovala. Zase pásl malý pasáček u lesa, zase se zadumal a při počítání mu opět jedna ovečka chyběla. Leč toho večera neměl štěstí. Hledal, hledal, ale marně. Ovečka nebyla nikde k nalezení. Chlapec se pustil do hloubi lesa, ale ani tam ovečku nenalezl. Na krajinu už se nesla tma, avšak ubohý sirotek si netroufal jít domů, neboť si dobře pamatoval, jak mu selka vyhrožovala.
Ve vsi zatím selka vyšla již několikrát před statek a dívala se, zda se chlapec se stádem nevrací. Když se sešeřilo, byla celá netrpělivá. Začala hochovi spílat, jak je nepořádný, nespolehlivý, že se o nic nestará a že bude pořádně bit až se vrátí. Svoje hubování zakončila kletbou:"Kéž bys tam raději s celým stádem zkameněl!"
Přišla noc a pasáček se nevrátil. Také o stádu ani vidu ani slechu. Když ani ráno nepřicházel, vydala se selka na pastviště. Jaké bylo její překvapení, když tam našla pasáčka i celé stádo proměněné v kameny. Od těch dob se začalo pastvišti mezi vesnicemi Ostrovem a Hradcem jakož i přilehlému dílu lesa říkat Kamenné stádo. „Ovečky" z křemene, rozptýlené po pastvišti, i ty zatoulané na okraji lesa,jsou tu od těch dob dosud, i když část balvanů byla již vykopána.
Čerpáno z knihy Eduarda Doubka: Na Sázavě
